SDT - správné držení těla

Správné držení těla je ideální stav, kdy Vaše postava odpovídá správnému fyziologickému postavení jednotlivých částí vašeho těla (páteře, hlavy a horních a dolních končetin). Tento ideální stav se dá u dospělého člověka poměrně snadno definovat. Pokud vezmeme provázek, na něj dáme olovnici (závaží) a podržíme ho na výčnělku na temeni hlavy (onen známý pahrbek geniality) provázek by měl směřovat rovně dolů podél páteře. Na krku je v ideálním případě vzdálenost mezi páteří a provázkem 2 - 3 cm, na hrudní části páteře se přesně dotýká, na bedrech je vzdálenost také cca 3 cm, kostrče se dotýká a prochází hýžďovou rýhou přesně středem, pak prochází rovně za koleny, na úrovni lýtek a končí vprostřed mezi patami. Obě ramena mají stejnou výšku a hrudní kost je více vpředu než pupík nebo na stejné úrovni.

Představme si lidské tělo jako skládací metr, jehož části jsou chodidla, lýtka, stehna, bedra, hrudník a krk. Cílem je metr roztáhnout, jako by člověk měl držátko na vrcholu hlavy a za něj ho nějaká síla táhla směrem nahoru. V životě však nastává opačná tendence, metr se skládá k sobě, postava se zmenšuje a oblouky se prohlubují. Na tomto skládacím metru jsou dvě skupiny svalů. Jak se metr skládá, jedna skupina svalů má tendenci ochabovat (např. břišní svaly) a druhá skupina má tendenci se zkracovat (např. zadní strana stehen, nebo bederní a prsní svaly). Řešením vadného držení těla je pak logicky posílení ochablých svalů a protahování těch zkrácených.

Další důležitou věcí je posílení malých meziobratlových svalů, které dohromady tvoří tzv. páteřní korzet. Ten je potřeba udržovat silný a pružný po celé délce páteře, to je nejlepší prevence nemocí a bolestí zad a hlavy. Pokud nás bolí záda na konkrétním místě je zásada posilovat CELOU páteř, aby se dosáhlo celkové harmonie. Pokud se zaměříme pouze na bolavé místo pouze posuneme problém výše nebo níže! Každodenní úkony lze upravit podle zásad tzv. Ergonomie (více naleznete ZDE). 

Jak zjednodušeně dosáhneme SDT?

správný stoj – stáhneme hýžďové a břišní svaly, ramena mírně tlačíme vzad a dolů, lopatky držíme u sebe, bradu zasuneme vzad (stejné držení těla platí i při chůzi)

správný sed – kyčle máme ve stejné výšce jako kolena nebo mírně výš (důležitá je výška sedadla), stáhneme hýžďové a břišní svaly, vyrovnáme páteř, lopatky držíme u sebe, ramena mírně tlačíme vzad a dolů

kontrolovaná břišní stěna – pilířem správného dýchání je ativní činnost břišní stěny, na kterou je potřeba zaměřit svou pozornost, konkrétně bychom měli mít pod stálou kontrolu část břicha od pupíku dolů, aby nedocházelo k vyvalení orgánů z břišní stěny směrem dopředu 

Zdroj obrázku: http://www.enviroexperiment.cz/biologie-stredni-skola/orientacni-hodnoceni-drzeni-tela

Správný postoj by měl působit přirozeně a harmonicky, neměl by vyžadovat žádné úsilí a neměl by nás bolet. Čím méně svalů k jeho udržení namáháme, tím je ekonomičtější. Paty jsou při něm mírně od sebe, špičky svírají úhel asi 30 stupňů. Dolní končetiny jsou vyrovnané, ale ne prohnuté nebo vybočené dovnitř či ven. Fyziologické zakřivení páteře si otestujeme opřením se zády o zeď. Zdi se dotýkáme týlem, lopatkami, hýžděmi a patami. Tělo při tom nesmí být křečovitě napjaté. Pánev, hlava ani břicho nesmějí vyčnívat dopředu. Je také velmi důležité, aby páteř zůstala stabilizovaná i během chůze a konání běžných denních činností. Aktivita se tak rozloží do celé páteře a nedochází k přetěžování jednotlivých částí.