Get Adobe Flash player

Obezita - syndrom nebo symptom?

Je obezita nemocí sama o sobě nebo symptomem, čili signálem a vnějším projevem nějaké poruchy tělesných funkcí? Nebudeme vás dlouho trápit a odpovíme si na tuto otázku hned na začátku článku, mohou platit OBĚ varianty. Záleží tedy na Vaší konkrétní situaci a hlavně na stadiu obezity. Někdy je obezita projevem špatné životosprávy, ale po určité době se stane samostatným problémem, tedy v podstatě nemocí.

Konkrétní stav se dá přibližně vyjádřit výpočtem tzv. BMI indexu (jedná se o poměr výšky a váhy, konkrétní postup výpočtu naleznete ZDE). Rozdílovou hodnotou je pak číslo BMI = 30. Menší stupeň nadváhy než je tato hodnota lze označit jako symptom, který ukazuje hlavně na porušenou energetickou bilanci a tu většinou může odstranit každý z nás. Při hodnotách BMI nad 30 může obezita přerůst v nemoc, jejíž léčba by již měla být v rukou odborníků. Nabízíme vám program redukce váhy v rámci odborné komplexní terapie.

Podívejte se na příklad komplexního programu, které nabízíme našim klientům.

Tato problematika je samozřejmě složitější, je však možné upozornit na několik základních skutečností, které Vám mohou redukci váhy nebo tvarování postavy komplikovat.

Hruškovitá obezita

Nadbytečné kilogramy může člověk redukovat pouze sám za sebe, existuje však jedna specifická situace vyžadující odbornější přístup. Ženská hruškovitá obezita (neboli gynoidní typ obezity – metabolický syndrom Y, postihuje až polovinu žen!) znamená, že postavě je přiřazován tvar hrušky (na rozdíl od obezity androidní, která je přirovnávána ke tvaru jablka a snadněji se odbourává). Váš typ postavy určuje WHR index, který si můžete vypočítat podle návodu ZDE. Tuk se ukládá do dolních končetin, konkrétně do oblasti stehen, hýždí a boků a postava není ideální ani při celkem dobrém BMI.

Gynoidní typ ukládání tuku u žen pak v některých případech snadno přechází v tzv. lipedém, tedy v nerovnoměrné rozložení podkožního tuku. Tento druh obezity souvisí hlavně se zhoršeným odtokem lymfy z dolních končetin a často dochází ke vzniku druhotných otoků dolních končetin, které se často projeví i bolestivostí nohou, pocity tíhy, únavy nebo křečemi. Pak mluvíme již o tzv. lypo - limfedému. V případě přibírání hmotnosti, které se děje u takto ohrožených žen velmi snadno a rychle, se převážná část nespálené energie ukládá do tukové tkáně především do dolní poloviny těla. Uložený tuk z dolní části těla mizí jen velmi neochotně, popřípadě vůbec i při většině typů diet a cvičení. Jedinou opravdu účinnou terapií je v těchto případech lymfodrenáž, ideálně v rámci komplexní dekongestivní terapie.

Gynoidní typ postavy má charakteristicky disproporcionální vzhled: horní polovina těla je drobná, do pasu štíhlá, avšak od pasu dolů již jakoby se jednalo o jinou ženu s mohutnými až obézními hýžděmi, stehny a lýtky. Elasticita kůže je snížena a mívá vzhled pomerančové kůže - celulitidy. Celulitida je považována za jeden z rizikových faktorů vzniku lipedému. Takto postižené pokoží není dostatečnou oporou v něm probíhajícím žilám a stahující se svaly nemohou efektivně při stahu stlačit podkožní cévy a podpořit tak odtok žilní krve a lymfy z dolních končetin. Tímto mechanismem přispívá lipedém také ke vzniku žilní nedostatečnosti a k tvorbě otoků (edémů).

Viscerální tuk

Hormon estrogen (ženský pohlavní hormon) způsobuje, že je u žen tuk přednostně ukládán v oblasti boků a stehen. Je to čistě z evolučního hlediska, jelikož právě tento tuk má sloužit jako zdroj energie v období těhotenství. I úložiště v oblasti břicha jsou však omezená, tuk se může začít ukládat okolo orgánů, což už může být nebezpečné. Jednalo by se pak o tzv. viscerální tuk, který uvolňuje chemické látky do krevního řečiště, jež narušují látkovou výměnu a negativně ovlivňují krevní tlak a srážlivost krve. Jakmile dojdou úložiště v oblasti břicha, začne se tuk hromadit v játrech, slinivce břišní a ve svalech. A děje se to i u žen, i když ne tak často jako u mužů, jelikož ženy mají genetické předpoklady ukládání tuku právě v oblasti boků a nohou, ale to funguje jen do menopauzy. Poté se jim začne tuk ukládat stejně jako mužům v oblasti břicha a hrozí jim naprosto stejná rizika. Velké břicho je pak mnohem nebezpečnější i pro kardiovaskulární systém, než se dříve myslelo, každý kilogram tuku navíc v této oblasti znamená vyšší riziko kardiovaskulárních chorob.

Nehladovět!

Léčba obezity by měla být dlouhodobá a komplexní, cílem je trvalá změna bez tzv. jojo efektu, kdy se po skončení „diety“ se většinou do roka a do dne vrátíme na svou původní váhu. Strava by měla být pravidelná, pestrá, vyvážená, změny v jídelníčku je vhodné dělat pozvolna a natrvalo. Také jsou důležité další režimové změny, tedy přiměřený pravidelný pohyb (ideálně častá svižná chůze), protistresová opatření a důležitý je také pravidelný vyrovnaný spánek. Někteří odborníci říkají také to, že zásluhou evoluce se v našem těle vyvinul jakýsi hladový úsporný gen. V minulosti se tento mechanismus aktivoval v obdobích hladu, naše tělo poznalo, že je období nedostatku a odmítalo se zbavovat energetických zásob. Dnes v sobě tento princip více či méně neseme dále a některým z nás pak komplikuje proces hubnutí. Když v rámci diety snížíme příjem potravy naše tělo usoudí, že je třeba přežít z vlastních zásob a i proto jdou někdy kila dolů velmi pomalu. Proto je důležité jíst přiměřeně kalorickému výdeji, zdravě a pravidelně, ale nebýt dlouhodobě o hladu. Něco jiného jsou pravidelné kontrolované půsty, ale ty mají svá pevná pravidla.

Bílkoviny

Hlavní dietní chyba bývá u mnoha lidí podobná, při omezování stravy (např. při nějaké „osvědčené“ dietě) naše tělo v podstatě hladoví a náš organismus má většinou hlavně nedostatek bílkovin. Vyšší procento bílkovin ve stravě (tedy cca 1 g na 1 kg optimální tělesné hmotnosti denně!) je nutné při nižším celkovém energetickém příjmu, tedy hlavně při hubnutí. Minimální denní potřeba bílkovin u zdravého dospělého člověka činí 0,6 g na kilogram tělesné hmotnosti, pokud je hodnota při některých dietách ještě nižší tak prostě nehubneme a mohou dokonce nastat vážné zdravotní problémy. Bílkoviny neboli proteiny jsou základními stavebními látkami našeho organismu, jsou využívány pro tvorbu a obnovu buněk, jsou součástí enzymů a některých hormonů a plní řadu dalších důležitých funkcí.

Bílkoviny se skládají z velkého množství podjednotek, které se nazývají aminokyseliny. Ty můžeme rozdělit na esenciální (které si organismus není schopen sám vyrobit a musí je přijímat v potravě) a neesenciální (ty je schopen si vytvořit z jiných aminokyselin a jejich nedostatek ve stravě nijak významně neškodí). Zdrojem bílkovin jsou potraviny živočišného původu - vejce, maso, mléčné výrobky a zdroj rostlinných bílkovin jsou především luštěniny, brambory, ořechy a obiloviny. Optimální poměr bílkovin rostlinného a živočišného původu ve stravě je 1:1. Dúležité je také zvýšit v naší stravě podíl Omega-3 mastných kyselin, které jsou obsažené třeba v rybách nebo v chia semínkách. Na vaření je z tohoto důvodu lepší používat olivový, řepkový nebo sojový olej a ve studené kuchyni pak občas třeba konopný, lněný nebo ořechový olej.

I při vegetariánské stravě lze zajistit dostatečný příjem všech esenciálních aminokyselin, zejména není problém, pokud jsou v jídelníčku obsaženy mléčné výrobky a vejce. U veganské stravy je to však poněkud složitější a je nutné jídelníček sestavovat velmi ostražitě. Veganská strava je absolutně nevhodná pro děti a těhotné a kojící ženy. Problémem u veganské stravy může být navíc nedostatek některých vitaminů (B 12, vitamin D) a minerálních látek (Fe, Ca), které jsou obsaženy převážně v potravinách živočišného původu.

Genetické dispozice pro obezitu

Obezita syndromatická

Projevuje se jako syndrom jiného onemocnění, můžeme o ní mluvit, když například zdědíte předpoklady k onemocnění štítné žlázy, konkrétně k její snížené funkci (tzv. hypofunkci), u níž tělo neprodukuje dostatek hormonů T3 a T4 a u níž je jedním z možných projevů nadváha či obezita.

Obezita monogenní

Obezita je daná mutací jediného genu, nevyskytuje se příliš často, ale když ano, končívá často takzvanou morbidní obezitou. Patří k ní například mutace leptinového receptoru. Leptin je hormon, který pomáhá regulovat příjem potravy i následné spalování.

Obezita polygenní

V případě této obezity se dá jen těžko rozklíčovat jediný viník, ale zdá se, že jde o případy, kdy se, zjednodušeně řečeno, do genů natolik zapíšou špatné stravovací a další návyky z oblasti životního stylu, že doslova a do písmene přejdou automaticky „do krve“ i dalším generacím.

Obezita a tělesná aktivita podle tělesného typu

Co se týká vhodné pohybové aktivity rozlišujeme tělesné typy: ektomorf, endomorf a mezomorf. První disponuje vyšší, štíhlou, šlachovitou postavou - takoví jedinci poměrně snadno spalují a jsou pro ně ideální atletické disciplíny, např. běh. Endomorf se vyznačuje spíše podsaditou postavou, má pomalejší spalování a vhodnější jsou pro něj silové sporty, tedy třeba posilování. Kombinací obou je pak mezomorf, laicky řečeno „něco mezi“, což se týká i vhodného sportu.

Vhodná pohybová aktivita by měla pod odborným vedením začít nácvikem správného dýchání a posilováním svalů pánevního dna. Přiměřená fyzická aktivita se pak musí "dávkovat" postupně, vhodné je naučit se základy rehabilitačního cvičení, nejdůležitější je zdravá páteř. Velmi vhodné je zařadit i protahovací, kompenzační a relaxační cvičení. To vše je nutné doplnit aerobní aktivitou a hlídat si tzv. aerobní pásmo tepevé frekvence pro spalování tuků. Ideální je svižná chůze nebo lehký klus, laická zásada je nezadýchat se a udržovat stav, kdy mohu mluvit v plynulých větách (proto jsou vhodné fyzické aktivity provozované ve dvou).

 

Misto shrnutí perlička na závěr - co nám radí statistika?

Velmi zajímavý i když ne úplně překvapivý je statistický souhrn příznivých životních návyků zajišťujících dlouhověkost, nízkou pravděpodobnost civilizačních chorob a prevenci obezity:

1. Spát denně 7 až 8 hodin

2. Snídat téměř každý den

3. Nejíst mezi hlavními jídly

4. Normální váha (BMI do 25) – tzn. ne více než 5% pod váhu a ne více než 10 až 20% nadváhu (nižší číslo platí pro ženy, vyšší pro muže)

5. Pravidelná fyzická aktivita – tj. aktivní účast na různých sportech, dlouhodobé procházky, zahrádkaření nebo jiné fyzické činnosti

6. Umírněné pití alkoholických nápojů

7. Žádné kouření cigaret

Dle výzkumu vedeném Nadinou Belloc a Lesterem Breslowem v Kalifornii na 7.000 respondentech se každým z těchto návyků zvyšuje velmi výrazně nejen průměrný věk, ale také se snižuje pravděpodobnost obezity a nebo některé ze závažných zdravotních komplikací (citace z knihy doktora Deepaka Chopry – Nesmrtelné tělo, nekonečná duše, 1993, str. 144).

Hubnutí

Máte zájem o bližší informace?
Zavolejte na číslo +420 774 853 553 nebo nám napište, ozveme se Vám zpět.

CAPTCHA
Otázka pro ověření
2 + 6 =
Vyřešte tento jednoduchý matematický příklad a vložte výsledek. Např. pro 1+3 vložte 4.

facebook

Přístrojové lymfodrenáže na přístroji Ballancer

Léčivé bylinky